Americká pracovní lokomotiva znovu zabrala. Jedna stanice však trend nedělá

Srpnová data nepotvrzují jednoduchý příběh o rychle ochabujícím americkém trhu práce. Zaměstnanost mimo zemědělství vzrostla podle předběžného šetření podniků o 162 tisíc míst, zatímco v červenci přibylo jen 21 tisíc. Ještě důležitější je, že zaměstnanci v soukromém sektoru pracovali déle a agregátní týdenní mzdy rostly. To zvyšuje šanci, že domácí poptávka zůstane odolná, ale samo o sobě to neznamená, že úrokové sazby či dlouhé výnosy musí automaticky zamířit vzhůru.

Titulní číslo je silné, trend podstatně střízlivější

Americké statistiky zaměstnanosti mají jednu nepříjemnou vlastnost: jedno číslo dokáže během několika sekund změnit náladu na trzích, ačkoli ekonomika se obvykle během jednoho měsíce tak dramaticky nezmění.

Srpnový přírůstek 162 tisíc pracovních míst mimo zemědělství je proti červencovým 21 tisícům výrazným zrychlením. Soukromý sektor se na srpnovém výsledku podílel 127 tisíci místy. Jenže tříměsíční průměr přírůstku celkové zaměstnanosti dosáhl pouze 71 tisíc. Průměr zde funguje jako užitečný tlumič emocí: říká, že srpen byl silný měsíc uvnitř stále poměrně umírněného období.

Navíc jde o předběžná data. BLS, tedy americký Úřad statistiky práce, označuje červencové i srpnové hodnoty v podnikovém šetření jako předběžné. Revize proto nejsou technickou poznámkou pod čarou, nýbrž běžnou součástí těchto statistik.

Jinými slovy: pracovní lokomotiva v srpnu zabrala. Z jednoho svižnějšího úseku však ještě nelze usuzovat, jak rychle pojede po zbytek trati.

Důležitější než počet míst může být mzdová masa

Samotný počet nových pracovních míst nevystihuje celý vztah mezi trhem práce a spotřebou domácností. Pro kupní sílu je podstatné, kolik lidí pracuje, kolik hodin odpracují a jakou dostávají hodinovou odměnu.

V srpnu se průměrný pracovní týden v americkém soukromém sektoru prodloužil z červencových 34,3 na 34,4 hodiny. Průměrný hodinový výdělek dosáhl 37,75 dolaru. Index agregátních týdenních mezd, který zachycuje celkový objem mezd napříč soukromým sektorem, meziměsíčně vzrostl o 0,7 procenta.

Právě poslední údaj stojí za větší pozornost než obvyklý titulek o počtu nových míst. Rostoucí mzdová masa může domácnostem poskytovat další palivo pro spotřebu. Je to však ekonomický mechanismus, nikoli automatická předpověď: část příjmů mohou domácnosti uspořit, použít ke splácení dluhů nebo utratit za dražší zboží bez odpovídajícího růstu reálné spotřeby.

Dvě šetření, dva různé pohledy

V srpnu zůstala míra nezaměstnanosti podle šetření domácností na 4,1 procenta, tedy stejně jako v červenci. Na první pohled se může zdát zvláštní, že zaměstnanost výrazně zrychlila, zatímco nezaměstnanost se nezměnila. Žádná statistická záhada se však nekoná.

BLS používá dvě samostatná měsíční šetření. CES, označované také jako podnikové či payrollové šetření, sleduje pracovní místa u zaměstnavatelů a poskytuje údaje o zaměstnanosti, hodinách a výdělcích. CPS neboli šetření domácností sleduje osoby a z něj pochází míra nezaměstnanosti či účast na trhu práce. Rozdílné soubory, definice a statistické postupy mohou v jednotlivých měsících vytvořit odlišný obraz.

Proto není rozumné poskládat všechna čísla do jednoho mechanického součtu. Jsou to různé objektivy namířené na stejnou ekonomiku, nikoli několik záběrů z jedné kamery.

Poptávka po pracovnících úplně nezmizela

Doplňkový pohled nabízí šetření JOLTS, které sleduje toky na trhu práce a volná pracovní místa. K poslednímu pracovnímu dni července evidovaly Spojené státy předběžně 7,271 milionu volných míst, oproti 7,182 milionu v červnu. Míra volných míst dosahovala 4,4 procenta; BLS ji počítá jako počet volných míst vydělený součtem zaměstnanosti a volných míst.

Tato data mají proti srpnovému reportu časový odstup a měří něco jiného. Nelze z nich tedy tvrdit, že srpnový nábor způsobila právě červencová nabídka pozic. Ukazují však, že poptávka zaměstnavatelů po pracovnících před srpnovým zrychlením plošně nezmizela.

Obraz trhu práce je tudíž smíšený, nikoli slabý či silný bez dalšího přívlastku. Tvorba pracovních míst zrychlila, nezaměstnanost se nezměnila a tříměsíční průměr zůstal podstatně slabší než samotný srpen.

Co může znamenat odolnější práce pro cenu kapitálu

Americká centrální banka posuzuje maximální zaměstnanost pomocí širokého souboru indikátorů, nikoli podle jednoho payrollového reportu. Její měnová politika má podporovat maximální zaměstnanost, stabilní ceny a umírněné dlouhodobé úrokové sazby. Silnější pracovní trh proto není automatickým zákazem uvolňování měnové politiky. Znamená ale, že scénář rychlého ochlazení domácí poptávky má po srpnových datech o něco méně přesvědčivých argumentů.

Pro investora je důležité rozlišovat mezi krátkodobou sazbou centrální banky a výnosem dlouhodobého dluhopisu. Ten ovlivňují také inflační očekávání, očekávaný vývoj budoucích krátkých sazeb, nabídka dluhopisů a požadovaná riziková prémie. Jeden pracovní report tento koktejl nenamíchá sám.

Srpnová čísla jsou proto hlavně varováním před portfoliem postaveným na jediné makroekonomické sázce: že ekonomika rychle oslabí, sazby klesnou a všechny dlouhé dluhopisy výrazně zdraží.

Co to znamená pro portfolia

Nalijme si čistého vína: obchodovat každý měsíční payroll report není dlouhodobý investiční rámec. Je to spíše recept na vyšší tepovou frekvenci a transakční aktivitu.

Pro českého investora s horizontem přesahujícím jeden hospodářský cyklus dávají smysl čtyři praktické závěry:

• Nezaměňovat kvalitní dluhopisy za sázku na dlouhou duraci. Durace vyjadřuje citlivost ceny dluhopisu na změnu úrokových sazeb. Když tržní sazby rostou, ceny již vydaných dluhopisů zpravidla klesají a delší splatnosti bývají citlivější než kratší. Kvalitní dluhopis může být zdrojem průběžného výnosu a stabilizace, zatímco dlouhá durace představuje výraznější názor na budoucí vývoj sazeb.

• U akcií sledovat kvalitu financování. Odolnější ekonomika může podporovat tržby, ale déle vyšší cena kapitálu komplikuje život firmám závislým na častém refinancování nebo na ziscích očekávaných až ve vzdálené budoucnosti. Důležitá je tvorba hotovosti, síla rozvahy a schopnost přenášet náklady do cen.

• Nespoléhat pouze na jeden makroekonomický scénář. Portfolio by mělo unést jak pokračující odolnost americké ekonomiky, tak pozdější ochlazení. To je podstata diverzifikace, nikoli nedostatek názoru.

• Ponechat prostor pro rebalancování. Rebalancování znamená návrat vah jednotlivých částí portfolia k dlouhodobému plánu. Umožňuje reagovat na výrazné cenové pohyby disciplinovaně, místo aby investor doháněl poslední zveřejněné číslo.

Můj pohled je střízlivý: srpnová data oslabila tezi o rychlém a plošném útlumu amerického trhu práce. Neprokázala však nový trvalý boom. Pro dlouhodobé portfolio je proto rozumnější připravit se na více možných cest sazeb a ekonomiky než vsadit vše na jednu elegantní, ale křehkou předpověď.