Odkaz
Pokyn v závěti, dovětku nebo dědické smlouvě, aby konkrétní osoba (odkazovník) získala určitou věc, peněžní částku nebo jiné plnění, aniž by se nutně stala dědicem celé části pozůstalosti. Upraven v §1594 a násl. občanského zákoníku.
Odkaz je praktický pro konkrétní předměty, sbírky, finanční částky, automobil nebo osobní dary — typicky tam, kde chce zůstavitel pamatovat na vnučku, věrného zaměstnance, charitu nebo přítele, aniž by je dělal plnohodnotnými dědici. Odkazovník na rozdíl od dědice nepřebírá pasiva pozůstalosti; dostane jen to, co je výslovně uvedeno.
Odkaz musí být formulován tak, aby bylo jasné, co přesně má být vydáno a komu. „Synovec dostane peníze v sejfu“ je špatně formulovaný odkaz — který synovec, jaká částka, který sejf? Stejně tak „cenné papíry u banky“ bez ISIN nebo čísla účtu může vést k tahanicím. Praktický odkaz vyžaduje stejnou pečlivost jako kupní smlouva — protože v podstatě jde o převod majetku, jen s odloženou účinností.
Zákonná pojistka pro dědice: každému dědici musí podle §1598 občanského zákoníku zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina nezatížená odkazy. Zůstavitel tedy nemůže celé dědictví rozdat formou odkazů a nechat dědicům jen formální titul bez majetku — bylo by to popření smyslu dědického nároku.