Dědická smlouva
Smlouva mezi zůstavitelem a budoucím dědicem o dědickém nároku, upravená v §1582 a násl. občanského zákoníku. Je silnější než běžná závěť, protože dědice z ní nelze jednostranně odvolat, ale má přísnější formální pravidla — vyžaduje formu notářského zápisu.
Dědická smlouva se hodí tam, kde má být dědický záměr pevnější a obě strany mají vědět, s čím mohou počítat. Typicky se zvažuje u rodinného podnikání, předání nemovitostí, mezigeneračního převodu firemních podílů nebo situací, kde je potřeba snížit riziko pozdějšího sporu — třeba při druhém manželství s dětmi z prvního.
Na rozdíl od závěti vzniká právní vztah už za života zůstavitele. To má své výhody (jistota pro nabyvatele) i nevýhody (omezuje budoucí svobodu zůstavitele rozhodnout jinak). Smlouvu lze sice za určitých podmínek měnit dohodou obou stran, ale jednostranné „přepsat to v sobotu večer“ zde nefunguje.
Důležitá poznámka: dědická smlouva nepokrývá automaticky veškerý majetek — týká se jen toho, co je v ní výslovně uvedeno, a navíc nemůže pojmout více než tři čtvrtiny pozůstalosti. O zbylé čtvrtině může zůstavitel rozhodnout svobodně závětí, nebo se vypořádá podle pravidel zákonné posloupnosti.