AI narazila na zásuvku

Minule jsme řešili, jestli se z indexu nestává AI fond. Dnes se posuňme o patro níž. Ne k menším firmám, ale doslova k základům celé stavby: k elektrárnám, přenosovým sítím, rozvodnám, transformátorům, chladicím systémům a místním úřadům.

Umělá inteligence je často popisována jako téměř beztížný příběh. Software, modely, data, algoritmy. Jenže za každým dotazem na AI stojí velmi fyzická infrastruktura. Servery potřebují čipy, čipy potřebují datacentra a datacentra potřebují elektřinu. Hodně elektřiny. A také vodu, pozemky, povolení a sousedy, kteří s tím vším musí aspoň trochu souhlasit.

To je podle mě hlavní posun tohoto týdne. AI investiční příběh se nepřestal týkat technologií. Jen se začíná ukazovat, že jeho další fáze bude mnohem průmyslovější, než si trh ještě nedávno připouštěl.

Z cloudu zpátky na zem

Datacentrum není aplikace v mobilu, kterou lze pustit přes noc. Je to velká průmyslová stavba. A ta má v reálném světě své tempo.

IEA odhaduje, že globální spotřeba elektřiny datových center vzroste přibližně ze 415 TWh v roce 2024 na zhruba 945 TWh v roce 2030. Pro představu: terawatthodina je jednotka spotřeby elektřiny a jedna TWh odpovídá miliardě kilowatthodin. Nejde tedy o drobnou položku na konci tabulky, ale o nový velký zdroj poptávky.

V USA je tento problém ještě výraznější. Podle IEA měly Spojené státy v roce 2024 přibližně 45% podíl na globální spotřebě elektřiny datových center. Do roku 2030 má spotřeba amerických datacenter vzrůst asi o 240 TWh, tedy přibližně o 130 % proti roku 2024. To už není jen technologický trend. To je energetický šok.

A tady je zakopaný pes. Datacentrum lze v řadě případů postavit za dva až tři roky. Nové přenosové linky, zdroje elektřiny, transformátory nebo povolovací procesy ale často běží v delším cyklu. AI tedy může chtít běžet sprint, zatímco energetická infrastruktura je spíše maratonec s úřední brašnou přes rameno.

Hyperscaler už není jen zákazník elektřiny

Hyperscaler je velká technologická firma provozující obří cloudovou infrastrukturu, typicky Microsoft, Google, Amazon nebo Meta. Dříve se u nich řešilo hlavně to, kolik nakoupí čipů, jak rychle poroste cloud a zda se investice do AI začnou vracet v tržbách.

Dnes se do popředí dostává jiná otázka: kdo si dokáže zajistit spolehlivou elektřinu za rozumnou cenu a na dostatečně dlouhou dobu?

Dobře to ukazuje dohoda Microsoftu se společností Constellation. V roce 2024 byla oznámena dvacetiletá dohoda na odběr elektřiny, která má pomoci restartovat Three Mile Island Unit 1 pod novým názvem Crane Clean Energy Center. Projekt má dodat zhruba 835 MW bezemisního výkonu. Megawatt je jednotka výkonu, tedy schopnosti dodávat elektřinu v daném okamžiku.

Pointa není jen v tom, že se znovu mluví o jádru. Pointa je v tom, že technologické firmy přestávají být obyčejnými odběrateli ze sítě. Začínají si zajišťovat dlouhodobé zdroje elektřiny přímo. V energetice se tak AI stává novým velmi silným zákazníkem, který má kapitál, časový tlak a vysokou ochotu platit za jistotu.

Když rekordní čísla nestačí

Zajímavé je, že poptávka po AI infrastruktuře zatím nevypadá slabě. Právě naopak. Interní podklady k Broadcomu ukazují za 2. fiskální čtvrtletí roku 2026 tržby 22,187 mld. USD, meziroční růst o 48 % a AI semiconductor revenue 10,8 mld. USD, tedy růst o 143 %. Firma navíc pro 3. čtvrtletí čeká AI-related chip revenue kolem 16 mld. USD.

Semiconductor revenue znamená tržby z polovodičů, tedy čipů a souvisejících komponent. Capex znamená kapitálové výdaje, tedy peníze, které firma investuje do dlouhodobého majetku, například datacenter, serverů nebo energetické infrastruktury.

Za normálních okolností by taková čísla vypadala jako důvod k oslavě. Přesto akcie Broadcomu po výsledcích klesly o 13 % a firma přišla přibližně o 280 mld. USD tržní kapitalizace. To neznamená, že AI příběh skončil. Spíše to říká, že laťka očekávání je mimořádně vysoko.

Trh dnes nechce jen růst. Chce růst rychlý, ziskový, financovatelný a bez zádrhelů v realizaci. A právě tam se začínají objevovat otázky.

Elektřina není jen vstup. Je to politika

Elektřina má jednu nepříjemnou vlastnost: když zdraží, všimnou si toho všichni. Nejen technologické firmy, ale i domácnosti, malé podniky a politici.

Podle FRED byla meziroční změna průměrné ceny elektřiny pro domácnosti v USA v dubnu 2026 přibližně +7,18 %. To samo o sobě neříká, že za růstem cen stojí datacentra. Ukazuje to ale, že elektřina je citlivé téma. Pokud se v regionu zároveň staví nové datacentrum, roste zatížení sítě a místní obyvatelé mají pocit, že účet zaplatí oni, politická reakce na sebe obvykle nenechá dlouho čekat.

Tady se z okrajového tématu stává investiční riziko. Lokální odpor, voda, hluk, pozemky, připojení k síti a otázka, kdo zaplatí posílení infrastruktury, mohou zpomalovat projekty. Společenská licence je neformální souhlas veřejnosti s tím, že daný projekt v regionu dává smysl. Bez ní se dá stavět, ale obvykle pomaleji, dráž a s větším rizikem soudů či regulace.

A to je přesně typ rizika, který se špatně modeluje v excelu. V tabulce krásně vyjde, že datacentrum začne generovat výnosy v určitém roce. Jenže tabulka nemá sousedské sdružení, vodoprávní řízení ani komunální volby.

Druhá vrstva AI expozice

Z investičního pohledu to neznamená, že by měl dlouhodobý investor AI příběh hodit přes palubu. Znamená to, že by jej neměl číst jen přes technologické akcie.

První vrstva AI expozice je zřejmá: čipy, cloud, software, modely. Druhá vrstva je méně nablýskaná, ale může být neméně důležitá: elektrické utility, provozovatelé sítí, výrobci transformátorů, kabelů, rozvoden, chladicích systémů, záložních zdrojů, baterií, plynových turbín a jaderné infrastruktury.

Utility jsou regulované energetické společnosti, které vyrábějí, přenášejí nebo distribuují elektřinu. Často nejde o firmy s oslnivým růstovým příběhem, ale o páteřní infrastrukturu ekonomiky. A právě páteř začne bolet jako první, když na ni naložíte příliš těžký batoh.

Zároveň je dobré nezapomenout na cenu kapitálu. Podle FRED byl výnos desetiletého amerického státního dluhopisu 8. června 2026 na úrovni 4,56 %. Diskontní sazba je míra, kterou investoři používají k přepočtu budoucích peněz na dnešní hodnotu. Čím je vyšší, tím méně atraktivní jsou vzdálené zisky a tím větší tlak je na to, aby investice dávaly ekonomický smysl dříve, ne až „někdy potom“.

To je důležité. AI capex se neodehrává ve světě nulových sazeb. Buduje se ve světě, kde kapitál něco stojí. A energetická infrastruktura je kapitálově hladová disciplína.

Co to znamená pro portfolia

Pro dlouhodobého českého investora je podle mě nejdůležitější zachovat chladnou hlavu. AI zůstává silným strukturálním tématem, ale mapa rizik se rozšiřuje.

Nejde jen o to, kdo má nejlepší model nebo nejvýkonnější čip. Stále více půjde o to, kdo má elektřinu, připojení, povolení, vodu, smlouvy a schopnost fyzicky stavět. To může zvýhodnit firmy, které nejsou na titulních stranách technologických médií, ale dodávají nudné a nezbytné části celého řetězce.

Zároveň platí, že vysoké valuace technologických lídrů mohou být citlivé na každé zdržení. Pokud ceny akcií předpokládají hladkou výstavbu datacenter, rychlou monetizaci AI a neomezenou dostupnost energie, pak je prostor pro zklamání větší, než se na první pohled zdá.

Rozumný závěr tedy není „prodat AI“. Rozumný závěr je dívat se na AI širším záběrem. Vedle technologické vrstvy sledovat i energetiku, sítě, průmyslovou infrastrukturu a cenu kapitálu. Diverzifikace je v takové situaci méně vzrušující než sázka na jednoho vítěze, ale často přesně proto dává dlouhodobě smysl.

AI možná pořád míří do oblak. Jen se ukazuje, že po cestě bude potřebovat velmi pozemskou věc: zásuvku, která to celé utáhne.