Cla, AI a dluhopisy: je to bouře, nebo jen silnější vítr?

Úvod: Trhy běží, ale koukají přes rameno

Říká se, že když všechno roste příliš hladce, investoři začnou být podezřele klidní. A pak stačí jedna zpráva – a je po klidu.

Týden 23.–27. 2. 2026 byl přesně ten typ „normálního nenormálu“: indexy se sice držely vysoko, ale nervozita byla znát. S&P 500 uzavřel v pátek na 6 908,86 bodu, technologický Nasdaq byl citlivější (a po zprávách kolem AI se uměl rozvlnit víc než rybník po hodu kamenem). (Interní snapshot potvrzují i veřejné ranní přehledy.)

Rychlý tržní snapshot (pro orientaci, ne pro paniku):

—    S&P 500: závěr týdne 6 908,86

—    USD/CZK okolo 20,5 a EUR/CZK okolo 24,2 (koruna zatím bez dramatu)

—    US 10Y výnos kolem 4 % (cena kapitálu zůstává „tématem“)

—    Zlato vysoko (v režimu pojistky)

—    Bitcoin volatilní (v režimu „zábavní park“)

A teď to hlavní: co z toho je jen titulek dne a co je relevantní pro dlouhodobé portfolio?

USA: Cla jako kamínek v botě (a proč to bolí i v dluhopisech)

Může jedna věta o clech změnit náladu na trzích? Může. Ne proto, že by cla sama o sobě vždy „zabila růst“, ale proto, že zvyšují nejistotu.

Bílý dům vydal 20. 2. 2026 prohlášení o dočasném importním příplatku (temporary import surcharge): 10 % ad valorem, účinnost od 24. 2. 2026 a maximálně na 150 dní (tedy do 24. 7. 2026, pokud se režim nezmění). Trh současně řeší výjimky, právní rámce a možnost navazujících kroků. Jinými slovy: nejde jen o to „kolik procent“, ale jak čitelný bude další postup.

Proč se to promítá i do dluhopisů? Protože cla jsou (zjednodušeně) daň na dovoz. A daň se časem někde objeví:

—    buď v cenách (inflační tlak),

—    nebo v maržích (nižší ziskovost),

—    nebo v investicích (odložené capexy).

A to je přesně to, co investoři „přepočítávají“ do ocenění akcií i do požadovaného výnosu dluhopisů. Financial Times tento týden popisoval klasickou risk-off reakci: slabší akcie a silnější zlato na pozadí tarifních obav. Podobně BBH (Brown Brothers Harriman) upozorňuje, že po rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu se může tarifní politika přesunout do jiných právních režimů – a nejistota tím nekončí.

Do toho přichází otázka: Co Fed?

Fed je v roce 2026 v situaci, kdy nechce přestřelit inflaci, ale zároveň nechce “zbytečně držet brzdu” v okamžiku, kdy ekonomika začne ztrácet dech. Tento týden zaznělo od guvernéra Fedu Christophera Wallera, že březnové snížení sazeb je „coin flip“ – tedy padesát na padesát, a že bude hodně záležet na datech z trhu práce.

A aby toho nebylo málo: tržní sázkové trhy (Polymarket) ukazují, že investoři si sice umí představit snížení sazeb v průběhu jara, ale nejsou v tom jednotní – březen má nízkou pravděpodobnost, vyšší váhu mají pozdější měsíce.

AI a výsledková sezóna: Nvidia dala jedničku, trh ji stejně zkouší ústně

Pamatujete školu? Někdy jste napsali test skvěle – a stejně vás učitel vyvolal k tabuli, jestli tomu fakt rozumíte.

Přesně tak teď působí část trhu vůči AI tématu.

Nvidia reportovala výsledky 25. 2. 2026 a reakce trhu byla… řekněme „vybíravá“. Zprávy potvrdily, že poptávka po AI infrastruktuře je pořád silná, ale akcie a celý polovodičový segment tím nezískaly automatickou vstupenku na další rally. Ve veřejném prostoru se opakuje motiv: výsledky mohou být výborné, ale když jsou očekávání ještě výbornější, stačí málo k rozčarování.

Tuhle změnu psychiky hezky vystihuje i BNP Paribas Wealth Management ve svém únorovém equity komentáři: rok 2026 může být „bod obratu“ v tom, jak trh vnímá AI – samotný růst capexů už nemusí stačit jako argument pro outperformance.

Co si z toho odnést prakticky?

—    AI není „móda na měsíc“. Je to strukturální trend.

—    Ale návratnost investic a šířka vítězů budou důležitější než samotné titulky o rekordních tržbách.

—    Pro dlouhodobého investora dává často větší smysl přístup „picks & shovels“ (infrastruktura, energetika, sítě, komponenty, produktivita napříč ekonomikou) než honění jediné hvězdy.

Evropa: Levnější hřiště a víc „old economy“

Je Evropa nuda? Možná. Ale v investicích platí, že nuda někdy vydělává.

Zatímco USA jsou hodně koncentrované do velkých technologických jmen, Evropa má vyšší váhu sektorů typu průmysl, banky, utility. A právě to je v prostředí vyšší nejistoty (cla, geopolitika, fiskál) pro část investorů atraktivní.

ECB na začátku února sazby držela a ve svém oficiálním statementu popisuje inflaci kolem cíle a ekonomiku na „steady path“, ale zároveň zmiňuje vysokou nejistotu v zahraničí – včetně toho, že tarify a silnější euro mohou komplikovat export.

BlackRock Investment Institute ve svém týdenním komentáři (23. 2. 2026) zmiňuje selektivní přístup k Evropě a zároveň připomíná, že roste význam „nových návratových driverů“ mimo USA. Jinými slovy: diverzifikace mimo americkou koncentraci není jen teorie do učebnice, ale praktická portfolio úvaha.

Dluhopisy, zlato a dolar: návrat „kotvy“ do portfolia?

Když má portfolio jen akcie, je to trochu jako mít auto jen s plynem. Jede rychle, ale když přijde zatáčka, člověk by občas ocenil i brzdu.

Výnos amerického 10letého dluhopisu okolo 4 % je dnes důležitý ze dvou důvodů:

1) Je to konkurence pro akcie (investor má alternativu).

2) Je to kotva – pravidelný výnos, který pomáhá psychice i stabilitě portfolia.

Fidelity ve svém výhledu pro 1Q 2026 připomíná, že dlouhé výnosy zůstávají „stubbornly high“, a že část inflačního rizika může souviset i s přenosem tarifů do cen. BNP Paribas (Fixed Income Focus) zase akcentuje atraktivitu kvalitního investičního stupně (IG) oproti high-yieldu, kde jsou spready napjaté.

A zlato? To se letos chová jako klasická pojistka. BlackRock ve stejném týdenním komentáři ukazuje zlato mezi nejvýkonnějšími aktivy roku-to-date, a Financial Times popisoval růst zlata právě v reakci na tarifní nejistotu.

Pointa: dluhopisy a zlato nejsou konkurenti akcií, ale jejich doplněk. V dobrém portfoliu je to spíš dobře složený tým než soutěž krásy.

Česko: Klidná koruna, nízká inflace v prognózách a co s tím

Z pohledu českého investora je dobrá zpráva, že koruna tento týden nehrála „hlavní roli v dramatu“. Kurzově to zatím vypadá spíš na stabilní epizodu než na thriller.

ČNB ve své zimní prognóze (5. 2. 2026) pracuje s inflací okolo 1,6 % pro rok 2026 a naznačuje relativně stabilní kurzové prostředí. Vedle toho stojí za zmínku i komentář IMF (mise pro ČR z 3. 2. 2026), který hodnotí domácí fundamenty konstruktivně.

A jedna praktická poznámka k „časové orientaci“: ČNB má v roce 2026 měnověpolitická zasedání naplánována na 5. února a další až na 19. března (kalendář ČNB). Pokud tedy někde zahlédnete titulky o „zasedání 26. února“, velmi pravděpodobně půjde o jiný typ jednání nebo o mediální interpretaci – pro investora je důležité držet se oficiálního kalendáře.

Co to znamená pro portfolia

Co s tím vším udělat – a hlavně co s tím nedělat?

—    Nezaměňovat titulek za trend. Cla mohou krátkodobě rozvlnit trh, ale dlouhodobý investor řeší hlavně strukturu portfolia a disciplínu.

—    Využít návrat dluhopisových výnosů jako „kotvy“. Výnos kolem 4 % u kvalitních dluhopisů dává smysl jako stabilizační prvek – zvlášť když akcie občas předvádějí jízdu na horské dráze.

—    AI ano, ale bez zbožštění jednoho jména. Kdo chce AI téma, ať ho má široce a chytře: nejen software, ale i infrastruktura, energie, sítě, produktivita napříč sektory.

—    Regionální diverzifikace není hereze. USA zůstávají motor inovací, Evropa může být „hodnotovější spolujezdec“ – a v nejistotě často pomáhá mít v autě víc než jeden motor.

—    Měnové zajištění řešit systémově, ne podle emocí. Pokud je cílem chránit korunovou hodnotu majetku, dává smysl nastavit pravidla dopředu (a ne měnit je podle toho, co udělá USD/CZK zrovna ve středu odpoledne).

—    Rebalancing místo paniky. Když trh rozkýve portfolio, často je to signál k návratu k cílovým vahám – ne k tomu, abychom „všechno prodali a už nikdy nekoupili“.

Závěrem selským rozumem: bouře na titulcích ještě neznamená bouři v dlouhodobém plánu. A když už fouká, dobré portfolio poznáte podle toho, že se v něm dá stát bez křečovitě sevřené zábrany.